Krajka v knize, filmu...

V literatuře i ve filmu plno hrdinek i hrdinů plete, šije, háčkuje či sedí za tkalcovským stavem. Ale těch, co by seděli a paličkovali, je velmi, velmi málo. Pojďme tedy společně pátrat, kam všude spisovatelé a filmaři dokázali natáhnout nitky z herdulí :-) :-)
 
Pokud vy sami najdete podobný text nebo obrázek, pošlete mi, prosím, odkaz. 
 
 
Krajka v knize
 
Mně osobně se vždy vybaví jako první knihy "Vejce a já" a "Co život vzal a dal" od Betty MacDonaldové. Předpokládám, že tyto knihy většina z vás zná, takže nebudu psát podrobněji o obsahu. 
Vzpomínáte, jak k Betty na slepičí farmu jezdili obchodníci se vším možným i nemožným zbožím? Jeden z nich, podle překladu do češtiny, nabízel i paličkované šaty. Nasoukal Betty do špatně padnoucího oblečení, a když je odmítla, uraženě odjel. A Betty si představovala, jak obchodník sedne na korbu dodávky a cestou upaličkuje další šaty. Nevím, jak to bylo popsáno v originále, ale dovete si představit, jak sedíte v rozhrkaném autě a paličkujete :-)  Já tedy ne. Špendlíky bych asi měla všude možně, je ne tam, kde by měly být. Předpokládám, že autorka tenkrát měla na mysli háčkování.
V druhé knize v kapitole Dusím se ve vlastní šťávě, se Betty v rámci rekonvalescence v plicním sanatoriu musí věnovat ručním pracem. Vyrábí tzv. trpaslíky, naprosto neužitečné výrobky. Ale - při výběru jednotlivých technik, si podle překladu vezme člunek a paličkuje. Připomíná to vyprávění paní Proškové o pohádce O Svatební krajce, kde herečka neuměla vyslovit slovo paličkovat, proto ho nahradili slovem utkat. Takže v knize bylo z frivolitkování uděláno paličkování. :-) :-) 
 
Nedávno se mi dostala do ruky kniha spisovatele Oty Duba "Doktorka". Je to životní příběh ženy, jejímž posláním se stala profese lékařky. 
V knize se na straně 24 mimo jiní píše:
... Když byla dcera v kvintě a narůstaly výdaje, zkusila (matka) pro místní Umělecké předměty paličkovat krajky, ale výdělek byl slabší než cena spotřebované elektřiny... (období těsně po válce)
A na straně 45:
... Rok 1951 - poslední zvonění před absolutoriem. Venku je zima, ale nepraští. Archivář dr. Netala dřímá u kachlových kamen... V arkýři u širokého okna paličkuje máti Netalová krajku, své opus 212, pavučinky podle vambereckých vzorů, doplněk do dceřiny výbavy. Takové drobnůstky má mít každá nevěsta už mnohem dříve, než se přihlásí ženich.... 
Tak co myslíte, měla by mít dnešní děvčata nějaké ty drobnůstky taky? :-)
(Ota Dub - Doktorka            Vydal Československý spisovatel Praha v edici Knihovna lidové četby. Vydání druhé, 1986)
 
 
Krajka ve filmu
 
Sledovali jste seriál "Vyprávěj"? Pozornému oku jistě neušlo, že v některých kancelářích a domácnostech visí paličkované obrázky. :-)
 
Třetí série - díl šestý
 
Čtvrtá série - díl první
 
 
Filmem, kde je krajky i paličkování mnohem více, je všemi oblíbený film "Krakonoš a lyžníci". Pamatujete, jak kluci budaři šli pro odměnu ke Krakonošovi a tvrdili, že jejich maminka je od Orlice a tam dělají mnohem hezčí krajky? Prohlížela jsem pečlivě celý film, ale detailní záběr na tu hezčí krajku od maminky tam, bohužel, nebyl. Zato je ale vidět, jak je veliká. A za to dostali potom tolik zlatek, že s tím vydrželi na celou zimu. Však je to taky pěkný kus krajky . Tohle bych paličkovala hodně, hodně dlouho :-)
 
 
A ted tady mám menší krajkovou záhadu. V televizním seriálu Dobrodružství kriminality v díle nazvaném Jed, oblékli postavu, kterou hraje paní Věra Vlčková, do šatů zdobených krajkou. Ale nejsem si jista, zda-li to paličkované je nebo je to jiný druh krajky. Co myslíte? Napište na Diskusi Váš názor :-)
 
 
A teď trochu zahraničí.... 
Seriál Panství Dowton (Dowton Abbey) a noblesní dáma Magiie Smith v oblečení lemovaném paličkovanou krajkou
 
Seriál Vraždy v Kitzbühelu (SOKO Kitzbübel) a jedna z epizod
krásný paličkovaný okolek :-)
 
A máme tady další krajkářku u herdule. Ve filmu Šarlatové písmeno hlavní hrdinka v podání Demi Moore sedí u herdule a paličkuje. Uvědomila jsem si, že to je druhá ruční práce, kterou ji nechal režiséři dělat. Ve filmu Duch sedí u hrčířského kruhu :-) Ovšem, jestli to jsou její ruce, které mrskají paličkami, to si netroufnu odhadnout :-)
             
 
 
A tentokrát český televizní seriál Dnes v jednom domě. V jednom z dílů vystupuje manželský pár v podání Luby Skořepové a Otty Lackoviče. Postavy mají kriminální minulost. I praví se v seriálu ústy pana Rudolfa Hrušínského nejstaršího, že: ona se tím docela slušně uživí, takže on by nemusel krást. A žena doma paličkuje krajky (možná i háčkuje, v bytě byly rozvěšeny pro film různé druhy nádherných velikých krajek). Jednu paličkovanou dečku pak dávají paní doktorce (Jiřina Jirásková) za to, že jí ukradli z otevřeného bytu krabičku s bižuterií a ona je neudala na VB :-)
Kdopak asi takovou krásnou dečku paličkoval?? A taky byste ji chtěli dostat darem? Já ano :-)
 
A teď tu mám jednu zahraniční fantasy knih pro mládež od Ch. Paoliniho - Eldest, odkaz dračích jezdců . Tetralogie plná elfů, trpaslíků, kočkodlaků, draků a jiných kouzelných postav.
 
Jedna z kapitol je věnovaná paličkované krajce:
 
Na tenké niti
    Nasuada rozrazila dveře do svých komnat, vykročila k pracovnímu stolu, tam klesla do židle a přestala vnímat okolí. Páteř měla tak  strnulou, že se rameny ani nedotýkala opěradla. Neřešitelná situace, se kterou se museli Vardenové nějak vypořádat, jako by ji celou zmrazila.  Stoupání  a klesání její hrudi se zpomalovalo, až se konečně zklidnilo. Selhala jsem, bylo jediné, na co dokázala pomyslet.
    „Paní, váš rukáv!“
    Nasuadu to vytrhlo ze zamyšlení, pohlédla před sebe a uviděla, jak ji Farika bouchá prachovkou do pravé paže.  Z  vyšívaného  rukávu  stoupal obláček kouře. Nasuada vylekaně vyskočila ze židle, otáčela rukou a snažila se najít jeho zdroj. Rukáv a sukně  se  pomalu  rozpadaly  na  bělavé pavučiny, které vypouštěly štiplavé výpary.
    „Dostaň mě z toho,“ řekla.
    Držela potřísněnou paži od těla a snažila se nehýbat, když jí Farika rozšněrovávala šaty. Služčiny prsty šmátraly  po  Nasuadiných  zádech  s horečným spěchem, neobratně rozvazovaly uzlíky a pak konečně povolily plátěný korzet, který věznil její  trup.  Jakmile  šaty  sklouzly,  Nasuada vyškubla paže z rukávů a strhla ze sebe šaty.
    Těžce oddechovala vedle stolu, oblečená jen v trepkách a lněné košili — Ulevilo se jí, že  drahý  opasek  unikl  škodě,  ačkoli  byl  odporně načichlý.
    „Spálilo vás to?“ zeptala se Farika. Nasuada zavrtěla hlavou, neschopná slova. Farika šťouchla do vrchních šatů špičkou boty — „Co je  to  za zlořád?“
    „Jedna z Orrinových odporných sloučenin,“ zabručela Nasuada. „Rozlila jsem ji v jeho  laboratoři.“  Zhluboka  dýchala,  aby  se  uklidnila  a ohromeně zkoumala zničené šaty. Tkaly je ještě trpasličí ženy Dûrgrimst Ingeitum, dostala je jako dárek  k  posledním  narozeninám  a  patřily  k nejlepším kouskům jejího šatníku. Neměla je čím nahradit, ani si vzhledem k finančním problémům Vardenů nemohla nechat ušít nové.  Nějak  se  bez nich budu muset obejít.
    Farika zavrtěla hlavou. „To je smůla, přijít o tak krásné šaty.“ Obešla stůl k šicímu košíku a vrátila se s  rytými  nůžkami.  „Mohly  bychom aspoň zachránit co nejvíc látky. Odstřihnu rozpadlé části a nechám je spálit.“
    Nasuada se zachmuřila, přecházela po pokoji sem a tam a kypěla hněvem nad vlastní nemotorností a  že  jí  přibyl  další  problém  do  už  tak přeplněného seznamu starostí. „Co teď budu na královském dvoře nosit?“ zeptala se zoufale.
    Nůžky se rázně zakously do měkké látky. „Snad vaše lněné šaty.“
    „Jsou příliš neformální, než abych se v nich mohla ukázat před Orrinem a jeho šlechtou.“
    „Dejte těmhle ještě šanci, paní. Jsem si jistá, že je dokážu spravit tak, aby se  daly  zase  nosit.  Až  skončím,  budou  vypadat  dvojnásob vznešeněji než předtím.“
    „Ne, ne. Zní to sice dobře, ale tohle nepůjde. Jen se mi vysmějí. Už tak je dost těžké vzbudit jejich úctu, byť jsem náležitě oblečena, natož kdybych na sobě měla zalátané šaty, které upozorňují na naši chudobu.“
    Starší žena upřela na Nasuadu přísný pohled. „Půjde to, pokud se nebudete omlouvat za svůj vzhled. Nejen to, ručím vám za to, že ostatní dámy budou tak posedlé vaší novou módou, že vás budou napodobovat. Jen počkejte a uvidíte.“ Přešla ke dveřím, prudce je otevřela  a  podala  poničenou látku jednomu ze strážných venku. „Vaše paní si přeje tohle spálit. Udělejte to tajně a nechte si to  pro  sebe,  jinak  se  budete  zodpovídat.“
Strážný se uklonil.
    Nasuada se musela usmát. „Co bych si bez tebe počala, Fariko?“ „Nějak byste si poradila, řekla bych.“
    Když si Nasuada oblékla zelené lovecké šaty, které svou světlou sukní poskytovaly trochu úlevy v denním horku, rozhodla se, že dokonce i když nemá o Orrinovi zrovna to nejlepší mínění, vezme si k srdci jeho radu, poruší svůj pravidelný režim a místo  všeho  teď  pomůže  Farice  rozpárat poničené šaty. Zjistila, že tahle rutinní práce je výborný způsob, jak v klidu rozjímat. Zatímco vytahovala nitky, bavila se s Farikou o  obtížné situaci Vardenů v naději, že by snad mohla přijít na řešení, které Nasuadě uniklo.
    Nakonec jediné, čím jí snad mohla Farika přispět, byl její výrok: „Zdá se, že většina věcí na tomto světě má své jádro v bohatství. Kdybychom měli dostatek peněz, mohli bychom si koupit Galbatorixe i s jeho černým trůnem. Možná bychom s jeho muži ani nemuseli bojovat.“
    Skutečně jsem doufala, že někdo jiný za mně udělá mou práci? zeptala se Nasuada sama sebe. Dovedla jsem nás do téhle slepé uličky, a tak  nás z ní musím zase vyvést.
    Chtěla vypárat šev, natáhla paži a zachytila špičkou nože za lem paličkované  krajky,  takže  ji  rozřízla.  Zírala  na  díru  v  krajce,  na
roztřepené konce vláken pergamenové barvy, která se kroutila po šatech jako červi, a ucítila, jak se jí z hrdla dere hysterický smích, i když  se jí při tom v oku zaleskla slza. Copak její smůla nikdy neskončí?
    Paličkovaná krajka byla nejcennější součástí šatů. I když na výrobu krajky byla  třeba  zručnost,  její  vzácnost  a  vysoká  cena  vyplývaly především z nesmírného množství času, který bylo třeba práci věnovat. Upaličkovat krajku trvalo tak dlouho, že pokud jste se dali  do  krajkového závoje, strávený čas se neměřil na týdny, ale na měsíce. Krajka se cenila víc než zlato nebo stříbro stejné váhy.
    Přejela prsty přes pás nití a zastavila na trhlině, kterou před chvíli udělala. Udělat krajku nevyžaduje ani tolik energie jako spíš čas. Ona sama to dělala nerada. Energie… energie… V tu chvíli jí hlavou proletěl sled obrazů: Orrin, jak mluví o využití kouzla ve výzkumu;  Triax,  která řídí Du Vrangr Gata po smrti Dvojčat; ona sama hledící vzhůru do tváře jednoho z vardenských léčitelů, který jí  vysvětloval  pravidla  kouzlení, když jí bylo jen pět nebo šest let. Nesourodé zážitky tvořily řetězec úvah, který byl tak fantastický a nepravděpodobný, že se nakonec zasmála.
    Farika se na ní nechápavě podívala a čekala na vysvětlení. Nasuada hladce vstala, až jí šaty skoro sklouzly z  klína  na  zem.  „Okamžitě  mi zavolej Triannu,“ řekla. „Nezajímá mě, co zrovna dělá; přived ji sem.“
    Pleť kolem Faričiných očí se napjala, ale uklonila se a řekla: „Jak si přejete, paní.“ A odešla skrytými dveřmi pro služebnictvo.
    „Děkuji,“ zašeptala Nasuada v už prázdném pokoji.
    Chápala neochotu své služebné; také se necítila dobře, kdykoli měla jednat s kouzelníky. Vlastně věřila jenom Eragonovi, protože je Jezdec  —  ačkoli to není žádná záruka počestnosti, jak už předvedl Galbatorix — a kvůli jeho  přísaze  věrnosti,  o  které  Nasuada  věděla,  že  ji  nikdy neporuší. Děsilo ji uvažovat o silách kouzelníků. Jen pomyšlení, že zdánlivě obyčejná osoba může zabít  jediným  slovem;  proniknout  člověku  do mysli, když se jí zachce; podvádět, lhát a krást, aniž by ji někdo přistihl; i jinak téměř beztrestně vzdorovat společnosti…
    Zrychlil se jí tep.
    Jak můžete prosazovat právo, když má jistá část obyvatel mimořádné síly? Na té nejzákladnější úrovni není válka Vardenů proti Království  nic víc než snaha spravedlivě potrestat muže, který zneužil kouzelnické schopnosti, a zabránit mu, aby páchal další zločiny. Všechna tahle  bolest  a hrůzy kvůli tomu, že dosud nikdo neměl sílu odporovat Galbatorixovi. Dokonce ani nezemře ve věku, kterého se dožívají normální smrtelníci! 
   I když neměla kouzla v lásce, věděla, že budou hrát klíčovou roli ve svržení Galbatorixe, a  že  dokud  vítězství  nebude  jisté,  nemůže  si dovolit znepřátelit ty, kdo je ovládají. Až bude po všem, teprve pak muže začít řešit problém, který představují.
    Z myšlenek ji vytrhlo prudké zaklepání na dveře komnaty. Nasadila přátelský úsměv, opevnila si mysl, jak ji to  učili,  a  řekla:  „Vstupte!“
Bylo důležité, aby se chovala zdvořile po tom, co si nechala Triannu zavolat takovým neomaleným způsobem.
    Dveře se otevřely a do pokoje vkráčela tmavovlasá čarodějnice; musela zřejmě spěchat, takže jí teď rozcuchané lokny trčely vzhůru a vypadala, jako by ji právě vytáhli z postele. Uklonila se po trpasličím způsobu a řekla: „Volala jste mě, paní?“
    „Ano.“ Nasuada klesla do židle a pomalým pohledem přejela Triannu odshora dolů. Čarodějnice při Nasuadině prohlídce zvedla bradu.  „Potřebuji to vědět: Jaké je nejdůležitější pravidlo kouzlení?“ začala Nasuada bez úvodu.
    Trianna se zamračila, ale okamžitě odpověděla: „Že cokoli děláte pomocí kouzla, vyžaduje stejné množství energie,  jako  kdybyste  to  dělala jakýmkoli jiným způsobem.“
    „A to, co dokážeš udělat, je omezeno jenom tvou vynalézavostí a znalostí starověkého jazyka?“
    „Jsou tu i další omezení, ale obecně platí, že je to tak. Proč se na to ptáte, paní? Toto jsou základní principy kouzlení, které — ač  nejsou všeobecně známé — jistě dobře znáte.“
    „To ano. Chtěla jsem se ujistit, že jsem je správně pochopila.“ Aniž by se pohnula ze židle, sáhla Nasuada na zem  a  zvedla  šaty  tak,  aby Trianna viděla poškozenou krajku. „Takže i za těchto omezení bys měla být  schopna  vymyslet  zaklínadlo,  které  umožní  vyrábět  krajky  pomocí kouzla.“
    Tmavé rty čarodějnice zkřivil blahosklonný úsměv. „Du Vrangr Gata má důležitější povinnosti než spravovat tvoje šaty, paní. Náš um  není  tak obyčejný, abychom jím mrhali na prosté rozmary. Jsem si jistá, že tvoje švadleny a krejčí jsou schopni splnit  tvé  požadavky  —  Teď,  pokud  mě omluvíš, bych…“
    „Mlč, ženo,“ řekla Nasuada stroze. Trianna úžasem oněměla uprostřed věty. „Vidím, že musím dát Du Vrangr Gata totéž ponaučení, jaké jsem dala Radě starších: možná jsem mladá, ale nejsem žádné dítě, abyste se ke mně chovali povýšeně. Ptám se na krajky, protože  pokud  ji  dokážu  vyrobit snadno a rychle pomocí kouzla, pak můžem zaopatřit Vardeny prodejem levných paličkovaných a šitých  krajek  po  celém  Království.  Galbatorixovi vlastní lidé nám dají peníze, které potřebujeme k přežití.“
    „Ale to je směšné,“ namítla Trianna. Dokonce i Farika vypadala nedůvěřivě. „Nemůžete zaplatit válku krajkami.“
    Nasuada povytáhla obočí. „A proč ne? Ženy, které si jinak nemohou dovolit vlastní krajku, po té naší sáhnou. Bude ji  chtít  každá  farmářská ženuška, která touží vypadat bohatší, než ve skutečnosti je. Dokonce i zámožní kupci a šlechtici nám dají své zlato,  protože  naše  krajka  bude jemnější než kterákoli na trhu, vyšívaná lidskýma rukama. Nashromáždíme možná větší jmění, než mají trpaslíci.  Tedy  pokud  dokážete  tak  dobře kouzlit, abyste udělali to, co po vás chci.“
    Trianna pohodila hlavou. „Pochybuješ o mých schopnostech?“
    „Takže ujednáno!“
    Trianna zaváhala, pak si vzala od Nasuady šaty a chvíli si prohlížela pruh krajky. Nakonec řekla: „Mělo by to jít, ale budu muset provést pár zkoušek, než si budu úplně jistá.“
    „Udělej to okamžitě. Od této chvíle je to váš nejdůležitější úkol. A sežeňte si zkušenou krajkářku, aby vám poradila se vzory.“
    „Ano, paní Nasuado.“
    Nasuada zmírnila hlas. „Dobrá. Také chci, abys vybrala nejbystřejší členy Du Vrangr Gata a pracovala s nimi na vymýšlení  dalších  kouzelných technik, které pomohou Vardenům. To je vaše povinnost, ne má.“
    „Ano, paní Nasuado.“
    „Teď mě omluv. Zítra ráno mi podáš zprávu.“
    „Ano, paní Nasuado.“
    Nasuada spokojeně sledovala, jak čarodějnice odešla, pak zavřela oči a chvíli si užívala pocitu hrdosti na to, čeho právě dosáhla. Věděla, že žádný muž, dokonce ani její otec, by nevymyslel takové řešení. ,,To je můj příspěvek Vardenům,“ řekla si a přála si, aby se  toho  dožil  Ažihad.
Nahlas pak řekla: „Překvapuji tě, Fariko?“
    „Vy vždycky, paní.“
 
 
 Christopher Paolini:  Eldest   Odkaz Dračích jezdců
 Z anglického originálu Eldest, Inheritance, Book 2
 Vydalo nakladatelství Fragment, Humpolecká 1503, Havlíčkův Brod, jako svou 1123. publikaci.
                                                                
 
 
Na tenké niti
 
 
 
    Nasuada rozrazila dveře do svých komnat, vykročila k pracovnímu stolu, tam klesla do židle a přestala vnímat okolí. Páteř měla tak  strnulou,
že se rameny ani nedotýkala opěradla. Neřešitelná situace, se kterou se museli Vardenové nějak vypořádat, jako by ji celou zmrazila.  Stoupání  a
klesání její hrudi se zpomalovalo, až se konečně zklidnilo. Selhala jsem, bylo jediné, na co dokázala pomyslet.
    „Paní, váš rukáv!“
    Nasuadu to vytrhlo ze zamyšlení, pohlédla před sebe a uviděla, jak ji Farika bouchá prachovkou do pravé paže.  Z  vyšívaného  rukávu  stoupal
obláček kouře. Nasuada vylekaně vyskočila ze židle, otáčela rukou a snažila se najít jeho zdroj. Rukáv a sukně  se  pomalu  rozpadaly  na  bělavé
pavučiny, které vypouštěly štiplavé výpary.
    „Dostaň mě z toho,“ řekla.
    Držela potřísněnou paži od těla a snažila se nehýbat, když jí Farika rozšněrovávala šaty. Služčiny prsty šmátraly  po  Nasuadiných  zádech  s
horečným spěchem, neobratně rozvazovaly uzlíky a pak konečně povolily plátěný korzet, který věznil její  trup.  Jakmile  šaty  sklouzly,  Nasuada
vyškubla paže z rukávů a strhla ze sebe šaty.
    Těžce oddechovala vedle stolu, oblečená jen v trepkách a lněné košili — Ulevilo se jí, že  drahý  opasek  unikl  škodě,  ačkoli  byl  odporně
načichlý.
    „Spálilo vás to?“ zeptala se Farika. Nasuada zavrtěla hlavou, neschopná slova. Farika šťouchla do vrchních šatů špičkou boty — „Co je  to  za
zlořád?“
    „Jedna z Orrinových odporných sloučenin,“ zabručela Nasuada. „Rozlila jsem ji v jeho  laboratoři.“  Zhluboka  dýchala,  aby  se  uklidnila  a
ohromeně zkoumala zničené šaty. Tkaly je ještě trpasličí ženy Dûrgrimst Ingeitum, dostala je jako dárek  k  posledním  narozeninám  a  patřily  k
nejlepším kouskům jejího šatníku. Neměla je čím nahradit, ani si vzhledem k finančním problémům Vardenů nemohla nechat ušít nové.  Nějak  se  bez
nich budu muset obejít.
    Farika zavrtěla hlavou. „To je smůla, přijít o tak krásné šaty.“ Obešla stůl k šicímu košíku a vrátila se s  rytými  nůžkami.  „Mohly  bychom
aspoň zachránit co nejvíc látky. Odstřihnu rozpadlé části a nechám je spálit.“
    Nasuada se zachmuřila, přecházela po pokoji sem a tam a kypěla hněvem nad vlastní nemotorností a  že  jí  přibyl  další  problém  do  už  tak
přeplněného seznamu starostí. „Co teď budu na královském dvoře nosit?“ zeptala se zoufale.
    Nůžky se rázně zakously do měkké látky. „Snad vaše lněné šaty.“
    „Jsou příliš neformální, než abych se v nich mohla ukázat před Orrinem a jeho šlechtou.“
    „Dejte těmhle ještě šanci, paní. Jsem si jistá, že je dokážu spravit tak, aby se  daly  zase  nosit.  Až  skončím,  budou  vypadat  dvojnásob
vznešeněji než předtím.“
    „Ne, ne. Zní to sice dobře, ale tohle nepůjde. Jen se mi vysmějí. Už tak je dost těžké vzbudit jejich úctu, byť jsem náležitě oblečena, natož
kdybych na sobě měla zalátané šaty, které upozorňují na naši chudobu.“
    Starší žena upřela na Nasuadu přísný pohled. „Půjde to, pokud se nebudete omlouvat za svůj vzhled. Nejen to, ručím vám za to, že ostatní dámy
budou tak posedlé vaší novou módou, že vás budou napodobovat. Jen počkejte a uvidíte.“ Přešla ke dveřím, prudce je otevřela  a  podala  poničenou
látku jednomu ze strážných venku. „Vaše paní si přeje tohle spálit. Udělejte to tajně a nechte si to  pro  sebe,  jinak  se  budete  zodpovídat.“
Strážný se uklonil.
    Nasuada se musela usmát. „Co bych si bez tebe počala, Fariko?“ „Nějak byste si poradila, řekla bych.“
    Když si Nasuada oblékla zelené lovecké šaty, které svou světlou sukní poskytovaly trochu úlevy v denním horku, rozhodla se, že dokonce i když
nemá o Orrinovi zrovna to nejlepší mínění, vezme si k srdci jeho radu, poruší svůj pravidelný režim a místo  všeho  teď  pomůže  Farice  rozpárat
poničené šaty. Zjistila, že tahle rutinní práce je výborný způsob, jak v klidu rozjímat. Zatímco vytahovala nitky, bavila se s Farikou o  obtížné
situaci Vardenů v naději, že by snad mohla přijít na řešení, které Nasuadě uniklo.
    Nakonec jediné, čím jí snad mohla Farika přispět, byl její výrok: „Zdá se, že většina věcí na tomto světě má své jádro v bohatství. Kdybychom
měli dostatek peněz, mohli bychom si koupit Galbatorixe i s jeho černým trůnem. Možná bychom s jeho muži ani nemuseli bojovat.“
    Skutečně jsem doufala, že někdo jiný za mně udělá mou práci? zeptala se Nasuada sama sebe. Dovedla jsem nás do téhle slepé uličky, a tak  nás
z ní musím zase vyvést.
    Chtěla vypárat šev, natáhla paži a zachytila špičkou nože za lem paličkované  krajky,  takže  ji  rozřízla.  Zírala  na  díru  v  krajce,  na
roztřepené konce vláken pergamenové barvy, která se kroutila po šatech jako červi, a ucítila, jak se jí z hrdla dere hysterický smích, i když  se
jí při tom v oku zaleskla slza. Copak její smůla nikdy neskončí?
    Paličkovaná krajka byla nejcennější součástí šatů. I když na výrobu krajky byla  třeba  zručnost,  její  vzácnost  a  vysoká  cena  vyplývaly
především z nesmírného množství času, který bylo třeba práci věnovat. Upaličkovat krajku trvalo tak dlouho, že pokud jste se dali  do  krajkového
závoje, strávený čas se neměřil na týdny, ale na měsíce. Krajka se cenila víc než zlato nebo stříbro stejné váhy.
    Přejela prsty přes pás nití a zastavila na trhlině, kterou před chvíli udělala. Udělat krajku nevyžaduje ani tolik energie jako spíš čas. Ona
sama to dělala nerada. Energie… energie… V tu chvíli jí hlavou proletěl sled obrazů: Orrin, jak mluví o využití kouzla ve výzkumu;  Triax,  která
řídí Du Vrangr Gata po smrti Dvojčat; ona sama hledící vzhůru do tváře jednoho z vardenských léčitelů, který jí  vysvětloval  pravidla  kouzlení,
když jí bylo jen pět nebo šest let. Nesourodé zážitky tvořily řetězec úvah, který byl tak fantastický a nepravděpodobný, že se nakonec zasmála.
    Farika se na ní nechápavě podívala a čekala na vysvětlení. Nasuada hladce vstala, až jí šaty skoro sklouzly z  klína  na  zem.  „Okamžitě  mi
zavolej Triannu,“ řekla. „Nezajímá mě, co zrovna dělá; přived ji sem.“
    Pleť kolem Faričiných očí se napjala, ale uklonila se a řekla: „Jak si přejete, paní.“ A odešla skrytými dveřmi pro služebnictvo.
    „Děkuji,“ zašeptala Nasuada v už prázdném pokoji.
    Chápala neochotu své služebné; také se necítila dobře, kdykoli měla jednat s kouzelníky. Vlastně věřila jenom Eragonovi, protože je Jezdec  —
ačkoli to není žádná záruka počestnosti, jak už předvedl Galbatorix — a kvůli jeho  přísaze  věrnosti,  o  které  Nasuada  věděla,  že  ji  nikdy
neporuší. Děsilo ji uvažovat o silách kouzelníků. Jen pomyšlení, že zdánlivě obyčejná osoba může zabít  jediným  slovem;  proniknout  člověku  do
mysli, když se jí zachce; podvádět, lhát a krást, aniž by ji někdo přistihl; i jinak téměř beztrestně vzdorovat společnosti…
    Zrychlil se jí tep.
    Jak můžete prosazovat právo, když má jistá část obyvatel mimořádné síly? Na té nejzákladnější úrovni není válka Vardenů proti Království  nic
víc než snaha spravedlivě potrestat muže, který zneužil kouzelnické schopnosti, a zabránit mu, aby páchal další zločiny. Všechna tahle  bolest  a
hrůzy kvůli tomu, že dosud nikdo neměl sílu odporovat Galbatorixovi. Dokonce ani nezemře ve věku, kterého se dožívají normální smrtelníci!
    I když neměla kouzla v lásce, věděla, že budou hrát klíčovou roli ve svržení Galbatorixe, a  že  dokud  vítězství  nebude  jisté,  nemůže  si
dovolit znepřátelit ty, kdo je ovládají. Až bude po všem, teprve pak muže začít řešit problém, který představují.
    Z myšlenek ji vytrhlo prudké zaklepání na dveře komnaty. Nasadila přátelský úsměv, opevnila si mysl, jak ji to  učili,  a  řekla:  „Vstupte!“
Bylo důležité, aby se chovala zdvořile po tom, co si nechala Triannu zavolat takovým neomaleným způsobem.
    Dveře se otevřely a do pokoje vkráčela tmavovlasá čarodějnice; musela zřejmě spěchat, takže jí teď rozcuchané lokny trčely vzhůru a vypadala,
jako by ji právě vytáhli z postele. Uklonila se po trpasličím způsobu a řekla: „Volala jste mě, paní?“
    „Ano.“ Nasuada klesla do židle a pomalým pohledem přejela Triannu odshora dolů. Čarodějnice při Nasuadině prohlídce zvedla bradu.  „Potřebuji
to vědět: Jaké je nejdůležitější pravidlo kouzlení?“ začala Nasuada bez úvodu.
    Trianna se zamračila, ale okamžitě odpověděla: „Že cokoli děláte pomocí kouzla, vyžaduje stejné množství energie,  jako  kdybyste  to  dělala
jakýmkoli jiným způsobem.“
    „A to, co dokážeš udělat, je omezeno jenom tvou vynalézavostí a znalostí starověkého jazyka?“
    „Jsou tu i další omezení, ale obecně platí, že je to tak. Proč se na to ptáte, paní? Toto jsou základní principy kouzlení, které — ač  nejsou
všeobecně známé — jistě dobře znáte.“
    „To ano. Chtěla jsem se ujistit, že jsem je správně pochopila.“ Aniž by se pohnula ze židle, sáhla Nasuada na zem  a  zvedla  šaty  tak,  aby
Trianna viděla poškozenou krajku. „Takže i za těchto omezení bys měla být  schopna  vymyslet  zaklínadlo,  které  umožní  vyrábět  krajky  pomocí
kouzla.“
    Tmavé rty čarodějnice zkřivil blahosklonný úsměv. „Du Vrangr Gata má důležitější povinnosti než spravovat tvoje šaty, paní. Náš um  není  tak
obyčejný, abychom jím mrhali na prosté rozmary. Jsem si jistá, že tvoje švadleny a krejčí jsou schopni splnit  tvé  požadavky  —  Teď,  pokud  mě
omluvíš, bych…“
    „Mlč, ženo,“ řekla Nasuada stroze. Trianna úžasem oněměla uprostřed věty. „Vidím, že musím dát Du Vrangr Gata totéž ponaučení, jaké jsem dala
Radě starších: možná jsem mladá, ale nejsem žádné dítě, abyste se ke mně chovali povýšeně. Ptám se na krajky, protože  pokud  ji  dokážu  vyrobit
snadno a rychle pomocí kouzla, pak můžem zaopatřit Vardeny prodejem levných paličkovaných a šitých  krajek  po  celém  Království.  Galbatorixovi
vlastní lidé nám dají peníze, které potřebujeme k přežití.“
    „Ale to je směšné,“ namítla Trianna. Dokonce i Farika vypadala nedůvěřivě. „Nemůžete zaplatit válku krajkami.“
    Nasuada povytáhla obočí. „A proč ne? Ženy, které si jinak nemohou dovolit vlastní krajku, po té naší sáhnou. Bude ji  chtít  každá  farmářská
ženuška, která touží vypadat bohatší, než ve skutečnosti je. Dokonce i zámožní kupci a šlechtici nám dají své zlato,  protože  naše  krajka  bude
jemnější než kterákoli na trhu, vyšívaná lidskýma rukama. Nashromáždíme možná větší jmění, než mají trpaslíci.  Tedy  pokud  dokážete  tak  dobře
kouzlit, abyste udělali to, co po vás chci.“
    Trianna pohodila hlavou. „Pochybuješ o mých schopnostech?“
    „Takže ujednáno!“
    Trianna zaváhala, pak si vzala od Nasuady šaty a chvíli si prohlížela pruh krajky. Nakonec řekla: „Mělo by to jít, ale budu muset provést pár
zkoušek, než si budu úplně jistá.“
    „Udělej to okamžitě. Od této chvíle je to váš nejdůležitější úkol. A sežeňte si zkušenou krajkářku, aby vám poradila se vzory.“
    „Ano, paní Nasuado.“
    Nasuada zmírnila hlas. „Dobrá. Také chci, abys vybrala nejbystřejší členy Du Vrangr Gata a pracovala s nimi na vymýšlení  dalších  kouzelných
technik, které pomohou Vardenům. To je vaše povinnost, ne má.“
    „Ano, paní Nasuado.“
    „Teď mě omluv. Zítra ráno mi podáš zprávu.“
    „Ano, paní Nasuado.“
    Nasuada spokojeně sledovala, jak čarodějnice odešla, pak zavřela oči a chvíli si užívala pocitu hrdosti na to, čeho právě dosáhla. Věděla, že
žádný muž, dokonce ani její otec, by nevymyslel takové řešení. ,,To je můj příspěvek Vardenům,“ řekla si a přála si, aby se  toho  dožil  Ažihad.
Nahlas pak řekla: „Překvapuji tě, Fariko?“
    „Vy vždycky, paní.“
A co vy, víte o něčem, kde "vystupuje" paličkovaná krajka a tady to chybí? Pište a podělte se s ostatními :-)